Sametová revoluce po 30ti letech

V roce 1989 se v Praze konal nespočet demonstrací proti tehdejšímu režimu. Tyto demonstrace trvaly opravdu celý rok a dnem kdy se vše změnilo, byl právě 17. listopad 1989. Mnoho lidí vzpomíná na tento den jako jeden z nejkrutějších a hlavně nejstudenějších dnů roku. Útoky tehdejších policistů byly opravdu silné. Mlátili studenty dlouhými obušky a některé dokonce i kopali. Policisté mlátili jak ženy, muže tak i děti. Tehdy tato událost byla nazývána jako „sametová“ neboli „něžná“ revoluce.

Graffiti, lidé

Letos v roce 2019 je to přesně 30 let od pádu komunismu a vzniku demokratického státu. Konali se oslavy, které probíhali v poklidu bez větších zásahů policie. Uctili jsme památku Jana Palacha, který se před 50 lety zapálil na protest proti rezignaci společnosti. Oslavili jsme 15 let od vstupu do Evropské unie. Dne 17. listopadu se konali oslavy formou hudebních a divadelních vystoupení, které přilákali 300 000 tisíc lidí, kteří po 30ti letech vyšli do ulic.

Od doby sametové revoluce ušel stát kus cesty a za tu dobu se změnila spousta věcí. V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika. V roce 1999 se stalo Česko členem Severoatlantické aliance (NATO). V září roku 2001 se stal nejhorší teroristický útok v USA, při kterém zemřelo 2996 lidí včetně 19 únosců. Od roku 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie (EU). V roce 2006 se poprvé na našich kolejích objevil Rychlovlak Pendolino. V roce 2011 zemřel na své chalupě v Hrádečku poslední československý prezident Václav Havel. První přímá volba prezidenta se konala v roce 2013, kterou vyhrál Miloš Zeman. Od roku 2016 se stal americkým prezidentem Donald Trump. Oslavili jsme 100 let vzniku Československa v roce 2018.
Sametová revoluce, povstání

Sametová revoluce zanechala v každém z nás kousek svobody, cti a naděje na nový a lepší život. Symbolem cesty ke svobodě se stal tento citát, který pronesl Václav Havel: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

Hubertovo jízdy

Smyslem Hubertovy jízdy je vzdání pocty svatému Hubertovi. Sv. Hubert je označován jako patron myslivců, lovců a jezdců. Proto i vyobrazení sv. Huberta v pokleku při setkání s jelenem, který má mezi parohy kříž. První Hubertovy jízdy se konaly v Anglii, odkud se rozšířily do Evropy. Původně se jednalo o štvanici za liškou. Později se změnila spíše ve spanilou jízdu, často za účasti diváků.

troubící jelen

Na vystrojených koních jezdí elegantně odění jezdci. Muži mají saka, bílé kalhoty a samozřejmostí jsou naleštěné jezdecké boty. Ženy taktéž jezdily ve svých nejlepších šatech, v minulosti jezdily v dámských sedlech. Ženy se oblékaly do šatů v tmavých barvách, muži mohli volit barevnější oblečení. Červená barva byla většině jezdců zapovězena. Odít se do ní mohl pouze vedoucí honu tzv. master. Jeho červený šat určovat směr honu. Červená barva umožňovala snazší orientaci během honu. Neboť byl to právě master, který stopoval zvěř a udával směr honu. Takto loveni byli především jeleni, zajíci a lišky. Pro svoji mrštnost, chytrost a rychlost byly hony na lišky nejoblíbenější.

V souvislosti s hony na zvěř se můžeme setkat s pojmem tzv. parforsní hony. Tento způsob honu je sportovní akcí. Smyslem honu není zvíře zabít, ale pouze dostihnout. Dnes se u nás tento způsob lovu nepraktikuje.
pár jelenů

Během Hubertovy jízdy probíhá hon na lišku, avšak nejedná se o živé zvíře. Lov zvěře z koně je u nás zakázán. Liškou je jeden z jezdců, který má na svém saku či rukávu připnutý liščí ohon. Jezdec „liška“ dostane náskok a následně je honěn pelotonem jezdců na koních společně s honícími psy. Celý hon „na lišku“ vede právě master, který určuje jednotlivé kroky honu. Ačkoli je jízda společenskou záležitostí, je počínání jezdců přísně sledováno porotou. Následné chyby jsou neformálně trestány během soudu, který se koná většinou již bez účasti veřejnosti, často v restauračních zařízeních.