Blog

  • Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné

    Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné


    Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

    Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

    Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.

  • Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné

    Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné


    Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

    Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

    Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.

  • Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné

    Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné


    Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

    Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

    Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.

  • Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné

    Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné


    Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

    Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

    Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.

  • Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné

    Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné


    Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

    Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

    Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.

  • Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné

    Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné


    Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

    Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

    Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.

  • Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné

    Proč mohou být vědecké dezinformace nebezpečné


    Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

    Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

    Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.

  • Překvapení

    Překvapení


    Moje kamarádka Nela vždycky chtěla řídit auto, ale prostě měla strach. Snažila jsem se jí vždycky vysvětlit, že ať strach nemá, že určitě, když ho mít nebude, tak řidičák udělá a rozhodne se řídit auto. Bylo to pro ni ale velice komplikované, protože měla strach, a já jsem se jí to snažila rozmluvit a chtěla jsem jí pomoct, aby si mohla splnit svůj sen a mohla řídit auto. Jednoho dne jsme se spolu vydaly na diskotéku, kde jsme si řekly, že si konečně pořádně zapaříme a odreagujeme se, a já jsem řídila. Sice mi říkala, že bychom mohly jet s taxíkem, abychom si mohly dát nějaké vínečko, ale já jsem chtěla řídit, protože jsem zvyklá řídit, a pro mě je lepší řízení, než abych si dávala vínečko.

    audi

    Tak jsme se nakonec rozhodly, že pojedeme mým autem, a já jsem ji vyzvedla u domu. Velice mě překvapila její reakce, kdy se na mě tak podívala a řekla mi, že mi strašně závidí, že řídím auto. Znovu jsem jí řekla, že to auto řídit může také, ať se přestane bát, udělá si řidičák a že jí se vším pomůžu. Měla z toho velké obavy a vím, že celou cestu na mě koukala, jak řadím a jak jedu, a byla z toho víc nervózní, protože byla nešťastná z toho, že ona ten řidičák ještě nemá a ani si na něj netroufla.

    suv

    Pak mi sdělila, že má za chvilku narozeniny, a já jsem si uvědomila, že mi to připomněla, protože bych na ně zapomněla. Udělala jsem skvělý plán a na její narozeniny jsem jí řekla, že nastupuje do autoškoly, kterou jí celou zaplatím, aby měla řidičský průkaz. Ona byla úplně štěstím bez sebe a nakonec, vzhledem k tomu, že jsem jí tímto způsobem donutila, si ten řidičák udělala, a můžu říct, že už je to rok, co řídí, a když jedeme na zábavu, tak řídí právě ona. Rozhodně můžu říct, že fakt řídí božsky a je ráda, že jsem ji k řidičáku donutila, protože nakonec z toho má obrovskou radost a moc mi neustále děkuje. 

  • Překvapení

    Překvapení


    Moje kamarádka Nela vždycky chtěla řídit auto, ale prostě měla strach. Snažila jsem se jí vždycky vysvětlit, že ať strach nemá, že určitě, když ho mít nebude, tak řidičák udělá a rozhodne se řídit auto. Bylo to pro ni ale velice komplikované, protože měla strach, a já jsem se jí to snažila rozmluvit a chtěla jsem jí pomoct, aby si mohla splnit svůj sen a mohla řídit auto. Jednoho dne jsme se spolu vydaly na diskotéku, kde jsme si řekly, že si konečně pořádně zapaříme a odreagujeme se, a já jsem řídila. Sice mi říkala, že bychom mohly jet s taxíkem, abychom si mohly dát nějaké vínečko, ale já jsem chtěla řídit, protože jsem zvyklá řídit, a pro mě je lepší řízení, než abych si dávala vínečko.

    audi

    Tak jsme se nakonec rozhodly, že pojedeme mým autem, a já jsem ji vyzvedla u domu. Velice mě překvapila její reakce, kdy se na mě tak podívala a řekla mi, že mi strašně závidí, že řídím auto. Znovu jsem jí řekla, že to auto řídit může také, ať se přestane bát, udělá si řidičák a že jí se vším pomůžu. Měla z toho velké obavy a vím, že celou cestu na mě koukala, jak řadím a jak jedu, a byla z toho víc nervózní, protože byla nešťastná z toho, že ona ten řidičák ještě nemá a ani si na něj netroufla.

    suv

    Pak mi sdělila, že má za chvilku narozeniny, a já jsem si uvědomila, že mi to připomněla, protože bych na ně zapomněla. Udělala jsem skvělý plán a na její narozeniny jsem jí řekla, že nastupuje do autoškoly, kterou jí celou zaplatím, aby měla řidičský průkaz. Ona byla úplně štěstím bez sebe a nakonec, vzhledem k tomu, že jsem jí tímto způsobem donutila, si ten řidičák udělala, a můžu říct, že už je to rok, co řídí, a když jedeme na zábavu, tak řídí právě ona. Rozhodně můžu říct, že fakt řídí božsky a je ráda, že jsem ji k řidičáku donutila, protože nakonec z toho má obrovskou radost a moc mi neustále děkuje. 

  • Překvapení

    Překvapení


    Moje kamarádka Nela vždycky chtěla řídit auto, ale prostě měla strach. Snažila jsem se jí vždycky vysvětlit, že ať strach nemá, že určitě, když ho mít nebude, tak řidičák udělá a rozhodne se řídit auto. Bylo to pro ni ale velice komplikované, protože měla strach, a já jsem se jí to snažila rozmluvit a chtěla jsem jí pomoct, aby si mohla splnit svůj sen a mohla řídit auto. Jednoho dne jsme se spolu vydaly na diskotéku, kde jsme si řekly, že si konečně pořádně zapaříme a odreagujeme se, a já jsem řídila. Sice mi říkala, že bychom mohly jet s taxíkem, abychom si mohly dát nějaké vínečko, ale já jsem chtěla řídit, protože jsem zvyklá řídit, a pro mě je lepší řízení, než abych si dávala vínečko.

    audi

    Tak jsme se nakonec rozhodly, že pojedeme mým autem, a já jsem ji vyzvedla u domu. Velice mě překvapila její reakce, kdy se na mě tak podívala a řekla mi, že mi strašně závidí, že řídím auto. Znovu jsem jí řekla, že to auto řídit může také, ať se přestane bát, udělá si řidičák a že jí se vším pomůžu. Měla z toho velké obavy a vím, že celou cestu na mě koukala, jak řadím a jak jedu, a byla z toho víc nervózní, protože byla nešťastná z toho, že ona ten řidičák ještě nemá a ani si na něj netroufla.

    suv

    Pak mi sdělila, že má za chvilku narozeniny, a já jsem si uvědomila, že mi to připomněla, protože bych na ně zapomněla. Udělala jsem skvělý plán a na její narozeniny jsem jí řekla, že nastupuje do autoškoly, kterou jí celou zaplatím, aby měla řidičský průkaz. Ona byla úplně štěstím bez sebe a nakonec, vzhledem k tomu, že jsem jí tímto způsobem donutila, si ten řidičák udělala, a můžu říct, že už je to rok, co řídí, a když jedeme na zábavu, tak řídí právě ona. Rozhodně můžu říct, že fakt řídí božsky a je ráda, že jsem ji k řidičáku donutila, protože nakonec z toho má obrovskou radost a moc mi neustále děkuje.