Blog

V roce 1989 se v Praze konal nespočet demonstrací proti tehdejšímu režimu. Tyto demonstrace trvaly opravdu celý rok a dnem kdy se vše změnilo, byl právě 17. listopad 1989. Mnoho lidí vzpomíná na tento den jako jeden z nejkrutějších a hlavně nejstudenějších dnů roku. Útoky tehdejších policistů byly opravdu silné. Mlátili studenty dlouhými obušky a některé dokonce i kopali. Policisté mlátili jak ženy, muže tak i děti. Tehdy tato událost byla nazývána jako „sametová“ neboli „něžná“ revoluce.

Letos v roce 2019 je to přesně 30 let od pádu komunismu a vzniku demokratického státu. Konali se oslavy, které probíhali v poklidu bez větších zásahů policie. Uctili jsme památku Jana Palacha, který se před 50 lety zapálil na protest proti rezignaci společnosti. Oslavili jsme 15 let od vstupu do Evropské unie. Dne 17. listopadu se konali oslavy formou hudebních a divadelních vystoupení, které přilákali 300 000 tisíc lidí, kteří po 30ti letech vyšli do ulic.

Od doby sametové revoluce ušel stát kus cesty a za tu dobu se změnila spousta věcí. V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika. V roce 1999 se stalo Česko členem Severoatlantické aliance (NATO). V září roku 2001 se stal nejhorší teroristický útok v USA, při kterém zemřelo 2996 lidí včetně 19 únosců. Od roku 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie (EU). V roce 2006 se poprvé na našich kolejích objevil Rychlovlak Pendolino. V roce 2011 zemřel na své chalupě v Hrádečku poslední československý prezident Václav Havel. První přímá volba prezidenta se konala v roce 2013, kterou vyhrál Miloš Zeman. Od roku 2016 se stal americkým prezidentem Donald Trump. Oslavili jsme 100 let vzniku Československa v roce 2018.

Sametová revoluce zanechala v každém z nás kousek svobody, cti a naděje na nový a lepší život. Symbolem cesty ke svobodě se stal tento citát, který pronesl Václav Havel: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

V roce 1989 se v Praze konal nespočet demonstrací proti tehdejšímu režimu. Tyto demonstrace trvaly opravdu celý rok a dnem kdy se vše změnilo, byl právě 17. listopad 1989. Mnoho lidí vzpomíná na tento den jako jeden z nejkrutějších a hlavně nejstudenějších dnů roku. Útoky tehdejších policistů byly opravdu silné. Mlátili studenty dlouhými obušky a některé dokonce i kopali. Policisté mlátili jak ženy, muže tak i děti. Tehdy tato událost byla nazývána jako „sametová“ neboli „něžná“ revoluce.

Letos v roce 2019 je to přesně 30 let od pádu komunismu a vzniku demokratického státu. Konali se oslavy, které probíhali v poklidu bez větších zásahů policie. Uctili jsme památku Jana Palacha, který se před 50 lety zapálil na protest proti rezignaci společnosti. Oslavili jsme 15 let od vstupu do Evropské unie. Dne 17. listopadu se konali oslavy formou hudebních a divadelních vystoupení, které přilákali 300 000 tisíc lidí, kteří po 30ti letech vyšli do ulic.

Od doby sametové revoluce ušel stát kus cesty a za tu dobu se změnila spousta věcí. V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika. V roce 1999 se stalo Česko členem Severoatlantické aliance (NATO). V září roku 2001 se stal nejhorší teroristický útok v USA, při kterém zemřelo 2996 lidí včetně 19 únosců. Od roku 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie (EU). V roce 2006 se poprvé na našich kolejích objevil Rychlovlak Pendolino. V roce 2011 zemřel na své chalupě v Hrádečku poslední československý prezident Václav Havel. První přímá volba prezidenta se konala v roce 2013, kterou vyhrál Miloš Zeman. Od roku 2016 se stal americkým prezidentem Donald Trump. Oslavili jsme 100 let vzniku Československa v roce 2018.

Sametová revoluce zanechala v každém z nás kousek svobody, cti a naděje na nový a lepší život. Symbolem cesty ke svobodě se stal tento citát, který pronesl Václav Havel: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

V roce 1989 se v Praze konal nespočet demonstrací proti tehdejšímu režimu. Tyto demonstrace trvaly opravdu celý rok a dnem kdy se vše změnilo, byl právě 17. listopad 1989. Mnoho lidí vzpomíná na tento den jako jeden z nejkrutějších a hlavně nejstudenějších dnů roku. Útoky tehdejších policistů byly opravdu silné. Mlátili studenty dlouhými obušky a některé dokonce i kopali. Policisté mlátili jak ženy, muže tak i děti. Tehdy tato událost byla nazývána jako „sametová“ neboli „něžná“ revoluce.

Letos v roce 2019 je to přesně 30 let od pádu komunismu a vzniku demokratického státu. Konali se oslavy, které probíhali v poklidu bez větších zásahů policie. Uctili jsme památku Jana Palacha, který se před 50 lety zapálil na protest proti rezignaci společnosti. Oslavili jsme 15 let od vstupu do Evropské unie. Dne 17. listopadu se konali oslavy formou hudebních a divadelních vystoupení, které přilákali 300 000 tisíc lidí, kteří po 30ti letech vyšli do ulic.

Od doby sametové revoluce ušel stát kus cesty a za tu dobu se změnila spousta věcí. V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika. V roce 1999 se stalo Česko členem Severoatlantické aliance (NATO). V září roku 2001 se stal nejhorší teroristický útok v USA, při kterém zemřelo 2996 lidí včetně 19 únosců. Od roku 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie (EU). V roce 2006 se poprvé na našich kolejích objevil Rychlovlak Pendolino. V roce 2011 zemřel na své chalupě v Hrádečku poslední československý prezident Václav Havel. První přímá volba prezidenta se konala v roce 2013, kterou vyhrál Miloš Zeman. Od roku 2016 se stal americkým prezidentem Donald Trump. Oslavili jsme 100 let vzniku Československa v roce 2018.

Sametová revoluce zanechala v každém z nás kousek svobody, cti a naděje na nový a lepší život. Symbolem cesty ke svobodě se stal tento citát, který pronesl Václav Havel: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

V roce 1989 se v Praze konal nespočet demonstrací proti tehdejšímu režimu. Tyto demonstrace trvaly opravdu celý rok a dnem kdy se vše změnilo, byl právě 17. listopad 1989. Mnoho lidí vzpomíná na tento den jako jeden z nejkrutějších a hlavně nejstudenějších dnů roku. Útoky tehdejších policistů byly opravdu silné. Mlátili studenty dlouhými obušky a některé dokonce i kopali. Policisté mlátili jak ženy, muže tak i děti. Tehdy tato událost byla nazývána jako „sametová“ neboli „něžná“ revoluce.

Letos v roce 2019 je to přesně 30 let od pádu komunismu a vzniku demokratického státu. Konali se oslavy, které probíhali v poklidu bez větších zásahů policie. Uctili jsme památku Jana Palacha, který se před 50 lety zapálil na protest proti rezignaci společnosti. Oslavili jsme 15 let od vstupu do Evropské unie. Dne 17. listopadu se konali oslavy formou hudebních a divadelních vystoupení, které přilákali 300 000 tisíc lidí, kteří po 30ti letech vyšli do ulic.

Od doby sametové revoluce ušel stát kus cesty a za tu dobu se změnila spousta věcí. V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika. V roce 1999 se stalo Česko členem Severoatlantické aliance (NATO). V září roku 2001 se stal nejhorší teroristický útok v USA, při kterém zemřelo 2996 lidí včetně 19 únosců. Od roku 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie (EU). V roce 2006 se poprvé na našich kolejích objevil Rychlovlak Pendolino. V roce 2011 zemřel na své chalupě v Hrádečku poslední československý prezident Václav Havel. První přímá volba prezidenta se konala v roce 2013, kterou vyhrál Miloš Zeman. Od roku 2016 se stal americkým prezidentem Donald Trump. Oslavili jsme 100 let vzniku Československa v roce 2018.

Sametová revoluce zanechala v každém z nás kousek svobody, cti a naděje na nový a lepší život. Symbolem cesty ke svobodě se stal tento citát, který pronesl Václav Havel: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

Jako všechny zelené rostliny, i stromy produkují během dne za pomoci fotosyntézy kyslík. A jelikož ty vzrostlé mají díky své velikosti i rozsáhlou plochu zeleně, není divu, že kyslíku produkují podstatně více, než například tráva nebo květiny. Nejvíce kyslíku potom produkují pralesy v Africe a jižní Americe. Ty jsou bohužel káceny kvůli získávání zemědělské půdy.
 
Půda, která zůstane po vykácených pralesech, má totiž jednu zvláštnost. V prvních pár letech je velmi úrodná, ale pak se živiny vyčerpají a výnosy jsou menší. Je tedy třeba najít další vhodnou půdu, neboť na výnosech z polí často závisí živobytí celé rodiny. Nejjednodušším řešením je vykácet další část pralesa. Toto je začarovaný kruh, který je příčinou odlesňování a kácení pralesů.

 
Jak již bylo řečeno, stromy poskytují kyslík. To je fakt. Často se však zapomíná na to, že fotosyntéza je aktivní pouze během slunečního svitu. V noci nastává proces dýchání, tedy příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého. To je fakt platící pro všechny zelené rostliny. A stromy právě proto, že jsou tak velké, potřebují relativně velké množství kyslíku. Praktický dopad je ten, že většinu kyslíku, kterou během dne vyrobí, si v noci vezmou zpátky.
 
Pokud jde o pralesy, které ho vyrábí skutečně nejvíce, nesmíme zapomínat, že je domovem nejen pro stromy, ale pro celou plejádu živočichů. A ti samozřejmě kyslík dýchají. Pralesy tedy ke světové produkci kyslíku také příliš nepřidávají.
 
Ale pokud nejsou za dnešní hladinu kyslíku zodpovědné stromy, kdo tedy? Odpověď možná překvapí. Jsou to vodní řasy a mikroplankton, žijící na hladině oceánů. I ty provozují fotosyntézu, a díky své celkové ploše kyslíku produkují opravdu hodně. Avšak díky své malé velikosti a díky tomu, že se na fotosyntéze podílí celý jejich povrch, nejsou tak energeticky náročné jako stromy (které musí navíc podporovat i kmen a kořeny, které se na fotosyntéze nepodílí), a proto ho procesem dýchání tolik nespotřebují.
 
Pokud nám tedy jde o záchranu producentů kyslíku, měli bychom bojovat spíše proti znečišťování vod než proti odlesňování. To však neznamená, že stromy nemají svou nezastupitelnou funkci. I když neprodukují v celkovém součtu tolik kyslíku, aby to bylo patrné v globálním měřítku, v tom lokálním je to přeci jen trochu znát. Navíc poskytují domov či alespoň úkryt řadě živočichů. Zpevňují břehy toků i zem a zabraňují tak erozi, a navíc i zadržují vodu v půdě. Působí i jako hráz proti větru. A v neposlední řadě poskytují mnoha druhům (včetně lidí) potravu – kdo by neměl rád jablka či třeba pomeranče?
 
Proto i když stromy nejsou až tak výrazným dodavatelem kyslíku, rozhodně je nutné je chránit.

Jako všechny zelené rostliny, i stromy produkují během dne za pomoci fotosyntézy kyslík. A jelikož ty vzrostlé mají díky své velikosti i rozsáhlou plochu zeleně, není divu, že kyslíku produkují podstatně více, než například tráva nebo květiny. Nejvíce kyslíku potom produkují pralesy v Africe a jižní Americe. Ty jsou bohužel káceny kvůli získávání zemědělské půdy.
 
Půda, která zůstane po vykácených pralesech, má totiž jednu zvláštnost. V prvních pár letech je velmi úrodná, ale pak se živiny vyčerpají a výnosy jsou menší. Je tedy třeba najít další vhodnou půdu, neboť na výnosech z polí často závisí živobytí celé rodiny. Nejjednodušším řešením je vykácet další část pralesa. Toto je začarovaný kruh, který je příčinou odlesňování a kácení pralesů.

 
Jak již bylo řečeno, stromy poskytují kyslík. To je fakt. Často se však zapomíná na to, že fotosyntéza je aktivní pouze během slunečního svitu. V noci nastává proces dýchání, tedy příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého. To je fakt platící pro všechny zelené rostliny. A stromy právě proto, že jsou tak velké, potřebují relativně velké množství kyslíku. Praktický dopad je ten, že většinu kyslíku, kterou během dne vyrobí, si v noci vezmou zpátky.
 
Pokud jde o pralesy, které ho vyrábí skutečně nejvíce, nesmíme zapomínat, že je domovem nejen pro stromy, ale pro celou plejádu živočichů. A ti samozřejmě kyslík dýchají. Pralesy tedy ke světové produkci kyslíku také příliš nepřidávají.
 
Ale pokud nejsou za dnešní hladinu kyslíku zodpovědné stromy, kdo tedy? Odpověď možná překvapí. Jsou to vodní řasy a mikroplankton, žijící na hladině oceánů. I ty provozují fotosyntézu, a díky své celkové ploše kyslíku produkují opravdu hodně. Avšak díky své malé velikosti a díky tomu, že se na fotosyntéze podílí celý jejich povrch, nejsou tak energeticky náročné jako stromy (které musí navíc podporovat i kmen a kořeny, které se na fotosyntéze nepodílí), a proto ho procesem dýchání tolik nespotřebují.
 
Pokud nám tedy jde o záchranu producentů kyslíku, měli bychom bojovat spíše proti znečišťování vod než proti odlesňování. To však neznamená, že stromy nemají svou nezastupitelnou funkci. I když neprodukují v celkovém součtu tolik kyslíku, aby to bylo patrné v globálním měřítku, v tom lokálním je to přeci jen trochu znát. Navíc poskytují domov či alespoň úkryt řadě živočichů. Zpevňují břehy toků i zem a zabraňují tak erozi, a navíc i zadržují vodu v půdě. Působí i jako hráz proti větru. A v neposlední řadě poskytují mnoha druhům (včetně lidí) potravu – kdo by neměl rád jablka či třeba pomeranče?
 
Proto i když stromy nejsou až tak výrazným dodavatelem kyslíku, rozhodně je nutné je chránit.

Jako všechny zelené rostliny, i stromy produkují během dne za pomoci fotosyntézy kyslík. A jelikož ty vzrostlé mají díky své velikosti i rozsáhlou plochu zeleně, není divu, že kyslíku produkují podstatně více, než například tráva nebo květiny. Nejvíce kyslíku potom produkují pralesy v Africe a jižní Americe. Ty jsou bohužel káceny kvůli získávání zemědělské půdy.
 
Půda, která zůstane po vykácených pralesech, má totiž jednu zvláštnost. V prvních pár letech je velmi úrodná, ale pak se živiny vyčerpají a výnosy jsou menší. Je tedy třeba najít další vhodnou půdu, neboť na výnosech z polí často závisí živobytí celé rodiny. Nejjednodušším řešením je vykácet další část pralesa. Toto je začarovaný kruh, který je příčinou odlesňování a kácení pralesů.

 
Jak již bylo řečeno, stromy poskytují kyslík. To je fakt. Často se však zapomíná na to, že fotosyntéza je aktivní pouze během slunečního svitu. V noci nastává proces dýchání, tedy příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého. To je fakt platící pro všechny zelené rostliny. A stromy právě proto, že jsou tak velké, potřebují relativně velké množství kyslíku. Praktický dopad je ten, že většinu kyslíku, kterou během dne vyrobí, si v noci vezmou zpátky.
 
Pokud jde o pralesy, které ho vyrábí skutečně nejvíce, nesmíme zapomínat, že je domovem nejen pro stromy, ale pro celou plejádu živočichů. A ti samozřejmě kyslík dýchají. Pralesy tedy ke světové produkci kyslíku také příliš nepřidávají.
 
Ale pokud nejsou za dnešní hladinu kyslíku zodpovědné stromy, kdo tedy? Odpověď možná překvapí. Jsou to vodní řasy a mikroplankton, žijící na hladině oceánů. I ty provozují fotosyntézu, a díky své celkové ploše kyslíku produkují opravdu hodně. Avšak díky své malé velikosti a díky tomu, že se na fotosyntéze podílí celý jejich povrch, nejsou tak energeticky náročné jako stromy (které musí navíc podporovat i kmen a kořeny, které se na fotosyntéze nepodílí), a proto ho procesem dýchání tolik nespotřebují.
 
Pokud nám tedy jde o záchranu producentů kyslíku, měli bychom bojovat spíše proti znečišťování vod než proti odlesňování. To však neznamená, že stromy nemají svou nezastupitelnou funkci. I když neprodukují v celkovém součtu tolik kyslíku, aby to bylo patrné v globálním měřítku, v tom lokálním je to přeci jen trochu znát. Navíc poskytují domov či alespoň úkryt řadě živočichů. Zpevňují břehy toků i zem a zabraňují tak erozi, a navíc i zadržují vodu v půdě. Působí i jako hráz proti větru. A v neposlední řadě poskytují mnoha druhům (včetně lidí) potravu – kdo by neměl rád jablka či třeba pomeranče?
 
Proto i když stromy nejsou až tak výrazným dodavatelem kyslíku, rozhodně je nutné je chránit.

Jako všechny zelené rostliny, i stromy produkují během dne za pomoci fotosyntézy kyslík. A jelikož ty vzrostlé mají díky své velikosti i rozsáhlou plochu zeleně, není divu, že kyslíku produkují podstatně více, než například tráva nebo květiny. Nejvíce kyslíku potom produkují pralesy v Africe a jižní Americe. Ty jsou bohužel káceny kvůli získávání zemědělské půdy.
 
Půda, která zůstane po vykácených pralesech, má totiž jednu zvláštnost. V prvních pár letech je velmi úrodná, ale pak se živiny vyčerpají a výnosy jsou menší. Je tedy třeba najít další vhodnou půdu, neboť na výnosech z polí často závisí živobytí celé rodiny. Nejjednodušším řešením je vykácet další část pralesa. Toto je začarovaný kruh, který je příčinou odlesňování a kácení pralesů.

 
Jak již bylo řečeno, stromy poskytují kyslík. To je fakt. Často se však zapomíná na to, že fotosyntéza je aktivní pouze během slunečního svitu. V noci nastává proces dýchání, tedy příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého. To je fakt platící pro všechny zelené rostliny. A stromy právě proto, že jsou tak velké, potřebují relativně velké množství kyslíku. Praktický dopad je ten, že většinu kyslíku, kterou během dne vyrobí, si v noci vezmou zpátky.
 
Pokud jde o pralesy, které ho vyrábí skutečně nejvíce, nesmíme zapomínat, že je domovem nejen pro stromy, ale pro celou plejádu živočichů. A ti samozřejmě kyslík dýchají. Pralesy tedy ke světové produkci kyslíku také příliš nepřidávají.
 
Ale pokud nejsou za dnešní hladinu kyslíku zodpovědné stromy, kdo tedy? Odpověď možná překvapí. Jsou to vodní řasy a mikroplankton, žijící na hladině oceánů. I ty provozují fotosyntézu, a díky své celkové ploše kyslíku produkují opravdu hodně. Avšak díky své malé velikosti a díky tomu, že se na fotosyntéze podílí celý jejich povrch, nejsou tak energeticky náročné jako stromy (které musí navíc podporovat i kmen a kořeny, které se na fotosyntéze nepodílí), a proto ho procesem dýchání tolik nespotřebují.
 
Pokud nám tedy jde o záchranu producentů kyslíku, měli bychom bojovat spíše proti znečišťování vod než proti odlesňování. To však neznamená, že stromy nemají svou nezastupitelnou funkci. I když neprodukují v celkovém součtu tolik kyslíku, aby to bylo patrné v globálním měřítku, v tom lokálním je to přeci jen trochu znát. Navíc poskytují domov či alespoň úkryt řadě živočichů. Zpevňují břehy toků i zem a zabraňují tak erozi, a navíc i zadržují vodu v půdě. Působí i jako hráz proti větru. A v neposlední řadě poskytují mnoha druhům (včetně lidí) potravu – kdo by neměl rád jablka či třeba pomeranče?
 
Proto i když stromy nejsou až tak výrazným dodavatelem kyslíku, rozhodně je nutné je chránit.

Jako všechny zelené rostliny, i stromy produkují během dne za pomoci fotosyntézy kyslík. A jelikož ty vzrostlé mají díky své velikosti i rozsáhlou plochu zeleně, není divu, že kyslíku produkují podstatně více, než například tráva nebo květiny. Nejvíce kyslíku potom produkují pralesy v Africe a jižní Americe. Ty jsou bohužel káceny kvůli získávání zemědělské půdy.
 
Půda, která zůstane po vykácených pralesech, má totiž jednu zvláštnost. V prvních pár letech je velmi úrodná, ale pak se živiny vyčerpají a výnosy jsou menší. Je tedy třeba najít další vhodnou půdu, neboť na výnosech z polí často závisí živobytí celé rodiny. Nejjednodušším řešením je vykácet další část pralesa. Toto je začarovaný kruh, který je příčinou odlesňování a kácení pralesů.

 
Jak již bylo řečeno, stromy poskytují kyslík. To je fakt. Často se však zapomíná na to, že fotosyntéza je aktivní pouze během slunečního svitu. V noci nastává proces dýchání, tedy příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého. To je fakt platící pro všechny zelené rostliny. A stromy právě proto, že jsou tak velké, potřebují relativně velké množství kyslíku. Praktický dopad je ten, že většinu kyslíku, kterou během dne vyrobí, si v noci vezmou zpátky.
 
Pokud jde o pralesy, které ho vyrábí skutečně nejvíce, nesmíme zapomínat, že je domovem nejen pro stromy, ale pro celou plejádu živočichů. A ti samozřejmě kyslík dýchají. Pralesy tedy ke světové produkci kyslíku také příliš nepřidávají.
 
Ale pokud nejsou za dnešní hladinu kyslíku zodpovědné stromy, kdo tedy? Odpověď možná překvapí. Jsou to vodní řasy a mikroplankton, žijící na hladině oceánů. I ty provozují fotosyntézu, a díky své celkové ploše kyslíku produkují opravdu hodně. Avšak díky své malé velikosti a díky tomu, že se na fotosyntéze podílí celý jejich povrch, nejsou tak energeticky náročné jako stromy (které musí navíc podporovat i kmen a kořeny, které se na fotosyntéze nepodílí), a proto ho procesem dýchání tolik nespotřebují.
 
Pokud nám tedy jde o záchranu producentů kyslíku, měli bychom bojovat spíše proti znečišťování vod než proti odlesňování. To však neznamená, že stromy nemají svou nezastupitelnou funkci. I když neprodukují v celkovém součtu tolik kyslíku, aby to bylo patrné v globálním měřítku, v tom lokálním je to přeci jen trochu znát. Navíc poskytují domov či alespoň úkryt řadě živočichů. Zpevňují břehy toků i zem a zabraňují tak erozi, a navíc i zadržují vodu v půdě. Působí i jako hráz proti větru. A v neposlední řadě poskytují mnoha druhům (včetně lidí) potravu – kdo by neměl rád jablka či třeba pomeranče?
 
Proto i když stromy nejsou až tak výrazným dodavatelem kyslíku, rozhodně je nutné je chránit.

Jako všechny zelené rostliny, i stromy produkují během dne za pomoci fotosyntézy kyslík. A jelikož ty vzrostlé mají díky své velikosti i rozsáhlou plochu zeleně, není divu, že kyslíku produkují podstatně více, než například tráva nebo květiny. Nejvíce kyslíku potom produkují pralesy v Africe a jižní Americe. Ty jsou bohužel káceny kvůli získávání zemědělské půdy.
 
Půda, která zůstane po vykácených pralesech, má totiž jednu zvláštnost. V prvních pár letech je velmi úrodná, ale pak se živiny vyčerpají a výnosy jsou menší. Je tedy třeba najít další vhodnou půdu, neboť na výnosech z polí často závisí živobytí celé rodiny. Nejjednodušším řešením je vykácet další část pralesa. Toto je začarovaný kruh, který je příčinou odlesňování a kácení pralesů.

 
Jak již bylo řečeno, stromy poskytují kyslík. To je fakt. Často se však zapomíná na to, že fotosyntéza je aktivní pouze během slunečního svitu. V noci nastává proces dýchání, tedy příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého. To je fakt platící pro všechny zelené rostliny. A stromy právě proto, že jsou tak velké, potřebují relativně velké množství kyslíku. Praktický dopad je ten, že většinu kyslíku, kterou během dne vyrobí, si v noci vezmou zpátky.
 
Pokud jde o pralesy, které ho vyrábí skutečně nejvíce, nesmíme zapomínat, že je domovem nejen pro stromy, ale pro celou plejádu živočichů. A ti samozřejmě kyslík dýchají. Pralesy tedy ke světové produkci kyslíku také příliš nepřidávají.
 
Ale pokud nejsou za dnešní hladinu kyslíku zodpovědné stromy, kdo tedy? Odpověď možná překvapí. Jsou to vodní řasy a mikroplankton, žijící na hladině oceánů. I ty provozují fotosyntézu, a díky své celkové ploše kyslíku produkují opravdu hodně. Avšak díky své malé velikosti a díky tomu, že se na fotosyntéze podílí celý jejich povrch, nejsou tak energeticky náročné jako stromy (které musí navíc podporovat i kmen a kořeny, které se na fotosyntéze nepodílí), a proto ho procesem dýchání tolik nespotřebují.
 
Pokud nám tedy jde o záchranu producentů kyslíku, měli bychom bojovat spíše proti znečišťování vod než proti odlesňování. To však neznamená, že stromy nemají svou nezastupitelnou funkci. I když neprodukují v celkovém součtu tolik kyslíku, aby to bylo patrné v globálním měřítku, v tom lokálním je to přeci jen trochu znát. Navíc poskytují domov či alespoň úkryt řadě živočichů. Zpevňují břehy toků i zem a zabraňují tak erozi, a navíc i zadržují vodu v půdě. Působí i jako hráz proti větru. A v neposlední řadě poskytují mnoha druhům (včetně lidí) potravu – kdo by neměl rád jablka či třeba pomeranče?
 
Proto i když stromy nejsou až tak výrazným dodavatelem kyslíku, rozhodně je nutné je chránit.