Soužití nás lidí s volně žijícími hlodavci není ani trochu příjemné. Tedy z naší strany. Zatímco tito hlodavci společnost lidí svým způsobem vítají, protože jim, lapidárně řečeno, nabízíme ubytování se stravou, opačně to neplatí. Když se myši a jim podobní tvorové vyskytnou v naší blízkosti někde v přírodě, ještě akceptujeme, že kolem nás proběhnou, jenže když se začnou přesouvat blíž k našim domovům, měníme názor. Rázem je rádi nemáme. Pokud se myši a jim podobní tvorové rozhodnou zabydlet se u našich popelnic, vadí nám to. Ne proto, že tam po nás dojídají zbytky, ale proto, že se tam přemnožují, mohou roznášet infekční nemoci, a hlavně je tam riziko, že nezůstane jenom u jejich pobytu na takových místech nebo třeba v kanalizaci.

Často je jenom otázkou času, než to zajde ještě dál, tedy než proniknou až do našich budov. A když se zabydlí v našich objektech, je to už vážně hodně nepříjemné. Tady mohou škodit a škodí tímtéž, čím i někde venku u kontejnerů, ale navíc tu poškozují náš majetek, znehodnocují i naše potraviny, které jsme tu neuložili v žádném případě pro ně, zanechávají po sobě trus a množí se. A to není příjemné ani v domech nebo bytech, ani v obchodech či skladech, ani někde jinde.

Jenže takové myši nemají dost rozumu a nepochopí, že je u sebe mít nechceme. A neodstěhují se jenom tak. A když se jich tedy chceme zbavit, musíme je zpravidla vyhubit. Což se ale laickými způsoby často nezvládne. A tak musí přijít ke slovu služby deratizátorů. Které sice stojí nějaké peníze, ale u deratizace mysi cena obvykle stojí za to, abychom ji zaplatili. Protože jedině deratizační firma se schopnými zaměstnanci a potřebným vybavením zajistí, aby myši z našich objektů zmizely a už se pokud možno nevrátily. A o to stojíme všichni. Nebo vy byste snad žili rádi mezi tou pobíhající a náš život znepříjemňující havětí?